Naší školu navštívil pan Miloslav Rous, který na naší škole studoval před více jak 60 lety.  S jeho svolením jsem si dovolil citovat jeho dopis.

„Vážený pane Ing. Trojane,

chtěl Bych vám poděkovat za vřelé přijetí a umožnění prohlídky vaší školy a celého areálu.

Studoval jsem zde v roce 1956 – 1958, a protože již uplynulo 60 let od této doby, bylo mým přáním se podívat zpět v čase na tuto dobu a porovnat dnešní podobu této školy. Již není mnoho pamětníků a pedagogů vůbec, aby mohly věrohodně vysvětlit, jak škola fungovala a jaký byl účel v této éře.

Měl jsem 17 – 18 roků, život mi začínal v růžových barvách a já jsem zde prožil 2 krásné roky. Měl spoustu snů, kamarádů a zájmů. V této době byla situace zcela jiná nežli dnes a chtěl bych vám jí přiblížit a sdílet s vámi některé události. Třeba vás to bude zajímat.

Naše generace procházela školou, která nám zajišťovala po ukončení základního vzdělání další uplatnění výběrem profesí od gymnázia po učňovská střediska. V té době podniky vysílaly do učení žáky podle potřeby s tím, že po vyučení tam budou určitý čas pracovat. Vyučil jsem se autoelektrikářem pro ČSAD Litoměřice. Protože jsem měl možnost dále se vzdělávat, nastoupil jsem do vaší tehdy automobilní školy v Zábřehu.

V tuto dobu zde byly 4 třídy čtyřleté školy s maturitou a 2 třídy dvouleté večerní školy. Já jsem studoval dvouletou večerní školu, která byla zaměřena na praktickou výuku spojenou se školou. Byla zde výrobní hala, kde se prováděly generální opravy nákladních vozidel Czepel o nosnosti 3,5 t. Protože jsme byli všichni po vyučení, pracovali jsme od 6 – 14 hodin a od 15 – 18.30 jsme měli školu. Řídili nás mistři výcvik, a pokud si dobře pamatuji, stihli jsme provést GO jednoho vozidla denně.

Já jsem pracoval na montážní lince jako autoelektrikář a stihl jsem zkompletovat elektroinstalaci celého vozu za jednu směnu. Tento typ maďarské výroby byl poměrně jednoduchý a sloužil především na rozvozy zboží po prodejnách v jednotlivých obcích.

Ředitele těchto dílen dělal Ing. Mráček, který měl k dispozici mistry, kteří vše řídili. Ředitele

školy byl Rudolf Svoboda a náš třídní Ing. Táborský. Hodiny učiva byly rozděleny tak, že ve středu odpoledne škola odpadla a byla v sobotu dopoledne 8 – 12 hod. Bylo vše dobře organizované a na učení a studium jsme měli sobotu a středu odpoledne eventuelně neděli. Bylo to dost náročné, ale splnilo to své účely. Měli jsme ještě čas na sport, hudbu a záliby. Televize ještě nebyla, tak jsme se věnovali něčemu jinému než dnešní generace.

My jsme byli v internátě, tak bylo vše při ruce, škola, dílny jídelna i nádherný sál, kde nám bylo zajišťováno kulturní vyžití pro všechny studenty. Vystupovali zde herci, orchestry, pořádali se taneční kurzy atd.

Tato škola byla v ČSR ojedinělá a doslova dodávala kvalifikované pracovníky do podniků ČSAD, ČSAO, Poz.stavby, Zem.stavby atd. Na vedoucí funkce.

Když jsem potom nastoupil do ČSAD v Litoměřicích, byl zde vozový park 120 nákladních vozů, 70 autobusů, přes 200 řidičů a 30 automechaniků. Zjistil jsem, že funkce mistrů, garážmistrů a vedoucích je obsazeno převážně neodborníky. Protože jste ještě nestačili vychovat dostatek kvalifikovaných pracovníků. Začal jsem jako garážmistr a po dvou letech jsem zastával funkci vedoucího dopravy, což v této době byla vysoká funkce a byl jsem v ní 25 roků. Po té jsem změnil firmu.

Když jste mě prováděl školou, tak jsem viděl jaký pokrok ve vzdělání a technickém vybavení jste udělali. Byl jsem překvapen a jsem rád, že jsem to viděl na vlastní oči. Prováděl jste mě provozní halou, která sloužila jako dílny GO a je modernizována s montážními jámami a novou podlahou. Potěšilo mě, že tam kde dříve byla motorárna je opět motorárna a v jedné části na stejném místě jsou nádrže na mytí motorů, převod atd. Takže jsem se dostal myšlenkami do období roku 1956 – 58 a v duchu viděl tak jak to dříve vypadalo. Úžasný zážitek pro mne. Bylo by jistě mnoho podnětů z této doby, ale to je už historie a tato moje zpráva vám může tak trochu zapadnout do mozaiky existence školy v různém období. Já se přiznávám, že jsem určitým způsobem patriot a nedám na školu dopustit.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat za úžasný zážitek, který jste mě prohlídkou umožnil.

S pozdravem  Miloslav Rous“

Na dobových fotografiích si můžete prohlédnout, jak to u nás a blízkém okolí vypadalo. Na současných fotografiích jsou zachyceny momentky z vzácné návštěvy.

 

Pavel Trojan